Červen 2012

Prázdniny...

30. června 2012 v 1:01 Diary
Konečně konec školy. Na jednu stranu paráda, že už ty kretény neuvidím, ale na druhou..skoro celé prázdniny jí neuvidím..to mě štve nejvíc. Hrozně rád bych s ní strávil celé prázdniny. Místo toho ale jedu na roinnou dovolenou..
Odjezd je plánovaný na půl osmou, takže za 7 a půl hoďky už budu nejsppíš sedět v autě se sluchátkama v uších.

Včera jsem měl svátek..a ona, jako vždy, mi dala úžasnej dárek, knihu Led Zeppelin, ona mě má prostě přečtenýho, hrozně moc jí za to děkuju. Tu knihu si budu číst o dovolené, alespoň na chvíli nějaká normální zábava. Co jiného tam budu ještě dělat? No asi poslouchat a jestli mi dovolí vzít si kytaru, tak i hrát a vymýšlet nějaké nové písničky, které jí potom budu moct zahrát. Teď už je abych si jí mohl vzít s sebou no.. A ještě jedna věc, budeme si volat, myslím, že kdybych jí týden neslyšel tak to asi nepřežiju. Jsem na ní už docela závislej. A jestli si myslíte, že nejde být závislí na druhém člověku, tak se mýlíte, ono to jde a docela jednoduše.

A až se vrátím? Po tom, až jí pořádně ulíbám a umačkám si zajdeme koupit vodnici, možná i pro nějakej chlast a užijeme si parádní den. A taky sem, až se vrátím, snad dám nějakou tu písničku, co napíšu na dovče, tedy alespoň v to doufám.

No a pro všechny, ktarým už skončila 9-ti letá povinná školní docházka, tak hodně štěstí a hlavně lásky a síly ať přežijete střední. A ještě nezapomeňtě se pilně učit,D

Something strange

18. června 2012 v 21:49 Básničky
Dnešek byl opředen smutkem,
Silným a tejemným, ale také překrásným,
Mysl se honí jen za jedním skutkem,
Je čistá, ví, co musí udělat.

Náhlý pocit úzkosti, jenž je stálý,
Smete ze stolu všechny tvé starosti,
Neboť jsi teď nevýznamný, malý,
A proto, že se krčíš v koutu jako hmyz.

Tvá mysl se teď ubírá jen jedním směrem,
Víš, co musíš udělat, co je správné,
Avšak víš, že tě nezradí, ona ne, a proto se stále dopředu derem,
Tou cestou klikatou, nebezpečnou, ale stále spolu.

Dreamed land

18. června 2012 v 21:48 Jiné
Budu teďka chvíílku snílek. Představovali jste si už někdy svůj vysněný svět nebo místo? Já ani už nevím, co bych chtěl, nebo kde bych chtěl být. Vím jen to, že tam chci být s ní. Chci aby každý den byl něčím vyjímečný a nezapomenutelný. Chci abychom třeba byli u moře, koupali se a blbli na pláži. Nebo kdybychom byly v horách tak aby tam byl krásně bílej sníh. Je to vpodstatě jedno, kde budem. Třeba dneska, když jsme koukali nazí přes okno, jak prší,byla to nádhera. A potom, když jsme čekali na vlak, tak se líbali v dešti, to si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Prostě každý den s ní je něčím vyjímečný a krásný. A já v tom chci hrozně moc pokračovat, chci aby tohleto, tahle nádherná jízda nikdy neskončila.

Až nám bude oboum 18, doufám, že na mojí otázku odpoví "Ano.". Jestli to vyjde tak mi věřte, že budu nejšťastnějším chlapem na světě, protože bude moje žena. Budu si jí hýčkat, rzmazlovat, ale jen trošičku,*) Vždycky jí budu pomáhat, nikdy nechci aby se trápila. Vím, že s tím většinou nic moc nezmůžu, ale snažím se, snažím. Ale občas mě hrozně štve, že když se má ona špatně, tak já se mám líp, neměl bych, mám nutkání jí pomoct, chci jí pomoct, snažím se, ae stalo se mi, že jsem nevěděl, co dělat, nevěděl jsem, jak mám pmoct holce, která je pro mě celej svět. Už nikdy nechci aby se to opakovalo, nikdy nechci aby se trápila, chci aby se měla napořád fajn.

Slova jsou zbytečná abych popsal, co k ní cítím, ale snažím se všemožně dokázat, jak strašlivě moc jí miluju. Když to řeknete, jsou to prostě jen slova a slova mají spousty významů. Řeknete "miluji tě" ale myslet to nemusíte, já, netvrdím si říct, nevím, co je láska, já jen vím, že s ní je mi dobře, až neskutečně moc, a že bez ní nemůžu být, protože vždycky když jsem bez ní, tak cítím tu prázdnotu, dokonce i teď, když tohle píšu a mluvím s ní. Není to, jako by stála vedle mě, jako kdyby se mě dotýkala a mluvila ke mně. Ona jediná mi rozumí a když se ke mně všichni otočili zády, ona přišla a pomohla mi to vyřešit. Dlužím jí toho hodně a snažím se jí to vše oplatit tou nejlepší cestou, co mě napadá. Chci a butu tu pro ní, výdycky, když mě bude potřebovat, budu tady a niddy nikam neuteču, teda pokud ona nebude chtít, ale snad ne, doufám. Každý den, kdy se vidíme pozoruji, že moje city k ní stle rostou, a že ona je ta droga, bez které nikdy nebudu moct žít.